Země v exekuci

Jiří Hlavenka

Milion lidí v exekuci a další milion jejich blízkých, kteří jsou exekucí postiženi. Stejný počet hlasů dostalo ANO a Okamurovci dohromady. Jak to spolu souvisí?

„Sytý hladovému nevěří“, říká se, a platí to i o lidech v exekuci — kdo v ní není, těžko si to umí představit. Exekuce je stokrát horší než nezaměstnanost. Pokud si nezaměstnaný sežene práci, má peníze, může žít jako dřív. Pokud si ji sežene člověk v exekuci, je mu mzda okamžitě zabavena a zůstane mu jen nezabavitelné minimum. Přídavky na děti, důchod, nemocenská, péče o člena rodiny (!), to vše exekutor zabavuje, bez pardonu, cokoli nad nezabavitelné minimum jde pryč. O exekuci na majetek ani nemluvě, to je dobře známé.

Exekuce dopadá na lidi, kteří se už i bez ní potácejí na okraji bažiny. Je zbytečné diskutovat nebo se pohoršovat, zda vlastní vinou, nebo ne — vy, co se přesto pohoršíte, se zeptejte, zda jste někdy v životě neudělali blbou chybu. A systém namísto toho, aby jim pomohl se od toho okraje vzdálit, čeká na okamžik, kdy jim uklouzne noha, strčí do nich a ještě jim trochu přišlápne hlavičku.

To není nadsázka. Člověk žijící na okraji, s neuspořádaným životem a vycházející od koruny ke koruně, udělá snadno chybku — nezaplatí jízdné v tramvaji, nezaplatí za měsíc u mobilního operátora, cokoli dalšího, dluhy za stokorunu, většinou řádka malých dluhů. Exekuce na to — na každý z malých dluhů zvlášť! — nabalí částku o dva řády vyšší, pro člověka už nesplatitelnou, ačkoli ty stovky by dohromady dal. A spirála se rozjíždí: nové půjčky na splátku, nové půjčky na splátku předchozí půjčky. Exekuce vystoupají na stovky tisíc korun, což je částka, která je pro člověka vydělávajícího pod-mediánovou mzdu v podstatě nesplatitelná.

Člověk v exekuci nežije normální život — stává se z něj osoba „mimo systém“, která je vůči systému nepřátelská, jelikož vnímá, že systém je nepřátelský k ní. Nemůže nic cenného vlastnit, nemůže si vydělat peníze, takže i zde hledá „okliky“: napsat majetek na partnera, zaměstnání způsobem, že dělá formálně za minimálku a zbytek má bokem. V největším počtu končí lidé v exekuci právě v restauračním a ubytovacím byznysu, kde i přes EET ještě stále zůstávají cestičky na peníze mimo účetnictví a kde není potřeba žádné extra kvalifikace — roznášet pivo a převléct postele umí každý. Ale odpovídá tomu i mzda.

×
Diskuse
JS
December 14, 2017 v 11.43
"Málokdo už ví, kdo tuhle devastaci spustil"

No jo, ale jak to tu vypadalo předtím - dlužníci se smáli věřitelům do očí. Ale nejsem zastánce dluhů, myslím, že jiné než investiční úvěry by neměly vůbec existovat.

"Chtělo by to nicméně programátora, který to vezme přesněji"

Kamil Gregor z kohovolit.eu něco podobného dělal, říká se tomu tuším ekologická analýza.
JH
December 14, 2017 v 13.45
David Graeber
ve své skvělé knize "Dluh: prvních 5000 let" popisuje, že ekonomické krize v důsledku předlužení nejsou ničím novým - stávalo se to od starověkých říší s rúznou intenzitou vrůzných místech a dobách až dodnes.

Negativní vliv předlužení populace na hospodářství se vládnoucím třídy zpravidla snažily řešit, a často radikálními metodami plošného odpouštění dluhů. V podmínkách absolutistických monarchií to zřejmě bylo jednodušší: taková je vůle vládce a tudíž boha, a komu se to nelíbí, stěžujte si támhle příteli katovi. Bylo jistě třeba se postarat o to, aby mocní přátelé a spojenci nepřišli zkrátka, ale v zásadě to fungovalo.

V dnešní době se zdá, že lokální vlády jsou proti globálnímu kapitalismu mnohem bezzubější. Plošné mazání dluhů smrdí různými mezinárodními soudy a arbitrážemi, a když politikové některých zemí začnou mluvit o zvedání daní, okamžitě se ozývají různá varování před odlivem bothatství ze země, ba dokonce v některých případech "sviňácké" hlasy z okolních zemí (které bych mohl jmenovat, ale nebudu, jako třeba UK :), vyzývající bohaté vrstvy k přesunu daňového domicilu.
JS
December 14, 2017 v 18.30
panu Hájkovi
"když politikové některých zemí začnou mluvit o zvedání daní, okamžitě se ozývají různá varování před odlivem bothatství ze země"

Mně poslední dobou připadá, že na výši daní pro podnikatele v podstatě nezáleží. Pokud uvážíme, že podniky vlastně bojují o určitý objem peněz, který v ekonomice lidé mohou vydat, pak změna daní z 0% na 50% je ekvivalentní tomu, že se nějaký podnikatel přestěhuje z Česka na Slovensko, kde je poloviční trh.

Přesto na jednotky procent změny daně si stěžují, ale na Slovensku stále jsou, neodcházejí do Čech. Myslím, že za to může jednak "endowment effect", ale také to, že ačkoli rozdíl v daních lze snadno změřit, rozdíl daný velikostí trhu lze měřit jen těžko. Ale fakticky největší hrozbou pro podnikatele není stát, ale ostatní podnikatelé.