Bajka o bergamotu
Zuzana VlasatáJe tu srpen a s ním přichází tradičně letní seriál Deníku Referendum, tentokrát na téma reflexe nejrůznějších omylů, které autorům a autorkám v životě snad dočasně zamotaly hlavu, nakonec se však ukázaly jako podnětné.
—„Dáš si bergamotovou šťávu?“
—„Bergamotovou co?“
—„Šťávu.“
—„Jak jako bergamotovou šťávu, to snad ani nemůže existovat, ne?“
Sklenici bergamotové šťávy jsem přijala a s krajním podezřením ochutnala. Překvapila mě nažloutle zelená barva tekutiny, která vůbec nekorespondovala s mou představou o tom, co se právě chystám pozřít. A bylo to přesně takové, jak jsem očekávala. Vyloženě odporné.
Řekl bych však, že bych byl šťastný to člověk, kdybych si nevzpomněl na nějaký horší svůj omyl... Dalo se s tím docela dobře žít, ale třeba budu spát přece jen klidněji.
Bergamotový olej, který dodává příchuť čaji i vůni kosmetickým výrobkům, se získává lisováním slupek. Asociace s citrusovou šťávou je ale zřejmě mocná.
A vůbec - mléko v čaji je podle mne barbarství.
Bez ohledu na to, jak mnoho nebo málo dalších věcí vím, případně se dozvím, dokud vím, že nic nevím, z žádné jiné vědomosti se nezjančím jako Zuzana Vlasatá.
Z jaké části bergamotu se získává bergamotová silice, už objasnila Helena Zemanová. Zuzana Vlasatá by se měla zamyslet, jestli tu silici v bergamotové šťávě vůbec cítila. A taky proč o bergamotové silici smýšlí po prozření, že pochází z citrusového plodu, úplně jinak než o pomerančové kůře ve svém jogínském čaji.
Že si zkusila svůj oblíbený čaj připravit jinak, než byla zvyklá, není špatný nápad. Jen by si měla uvědomit, že nic neví, a místo pěstování předsudků, jak se který čaj správně připravovat musí, věnovat pozornost tomu, jak jí výsledek které přípravy chutná.