Jan Hamáček získal během koronavirové krize pověst zručného organizátora. Když se chopil řízení ústředního krizového štábu, začaly z vládní úrovně proudit dodávky materiálu i informace. Do té doby první nebylo a na druhé nebyl spoleh. Shodnou se na tom Hamáčkovi kritici zleva i zprava i lidé z krajů a obcí, kteří mají v čase krize na starosti provádění vládních nařízení v poli.

Během úterka jsme se nejprve dověděli, že by KSČM byla ochotna podpořit pokračování nouzového stavu do 17. května. A následně, že Andrej Babiš nouzový stav prodlužovat nechce. A že si to nepřejí ani ministři, které si do vlády přivedl.

Jan Hamáček reagoval zveřejněním dopisu, který předsedovi vlády zaslal den předtím. „Při povodních bylo vždy pravidlem, že krizová opatření se ruší až v případě, kdy začne klesat voda a přestalo pršet. Případy koronaviru zatím stále rostou,“ napsal k tomu do facebookového postu, k němuž text dopisu připojil.

A upozornil, že zásadní prohlášení — což oznámení o konci nouzového stavu jistě je — mají vznikat na jednání vlády a po konzultaci s odborníky. Nemá je předseda vlády mimochodem vyhlašovat v soukromé televizi. Hamáčkova argumentace stojí za zaznamenání pro budoucí paměť. A také proto, že ukazuje jeho přístup ke zvládání krize, během které se na rozdíl od předsedy vlády neměl potřebu schovávat.