Ruský vpád na Ukrajinu po osmnácti dnech: kromě Donbasu teď spíše poziční boje
Petr JedličkaInterventi se uchylují čím dál víc k ostřelovací taktice. Fronta se v minulém týdnu pohnula jen nad Mariupolem. Obě strany hrozí fingovanými teroristickými útoky. Obránci zabili třetího generála. Rusové unesli dalšího starostu.
Zatímco druhý týden ruské invaze na Ukrajinu přinesl významné posuny fronty, v nynějším třetím týdnu se zatím válčí spíše pozičně. Na jihozápadě interventi stále obléhají Mikolajev a na jihovýchodě Mariupol. Na severu se snaží obklíčit Kyjev a Černigov, na severovýchodě pak Sumy a Charkov. Obránci těchto měst přitom napadají přesouvající se jednotky, maří pokusy o úplné obchvácení a podnikají drobné protiofenzívy .
Jedinou výjimku ze spíše statického válčení přestavoval v uplynulých dnech Donbas. Nad stále izolovanějším Mariupolem se ruským jednotkám spojeným se separatistickými silami podařilo posunout frontu o přibližně třicet kilometrů na západ, a to na přibližně šedesátikilometrovém úseku. Dobytou oblast protíná železniční trať mezi Mariupolem a Doněckem. Leží zde také druhdy dvacetitisícová Volnovacha, která je nyní po intenzivních bojích takřka vylidněná a zničená.
Podle vojenských expertů se interventi uchylují čím dál víc k taktice, kterou používalo Rusku při konfliktu v Sýrii. Její páteří je oblehnutí klíčových strategických pozic protivníka — zejména měst — a jejich následné soustavné ostřelování.
Znalci uvádějí, že tímto způsobem lze města připravit o dodávky vody, jídla i tepla, vyvolat druhou uprchlickou vlnu — která krom jiného zaplaví komunikace, po nichž by mohly eventuálně přijíždět posily —, a připravit podmínky pro případný vpád do ulic.
Dá se předpokládat, že v bojích ve městech by měly ukrajinské síly navrch. Při aplikaci „syrské“ taktiky však nemají mnoho prostředků, jak velkým ruským houfnicím či raketovému dělostřelectvu čelit. Takřka bezmocní jsou také proti balistickým střelám a nočním náletům.
K relativně úspěšnému postupu ruských invazních vojsk na jižních frontách je ovšem nutno podotknout ještě tolik, že tady je terén rovinatý, otevřený, což ruské straně umožňuje plně využít její převahy ve vojenské technice a dělostřelectvu. Ovšem - i na tomto jižním úseku se frontová linie už brzy přiblíží hornatému terénu - který podstatně sníží operační možnosti tankových svazů (není možno se rozvinout do šířky, a využít tak sdruženou palebnou sílu), a který je mnohem výhodnější pro obránce. A dá se právem očekávat že Ukrajinci už v těchto hornatých regionech vybudovali, respektive budují příslušné obranné pozice.
Nebylo by tedy nijak překvapivé, kdyby se ruský postup časem zastavil právě na této linii, a invazní vojska by nebyla schopna postupovat dál, leda masivními útoky za cenu obrovských ztrát.
Na severní frontě ovšem všechno závisí od toho, zda se obráncům podaří zamezit obklíčení Kyjeva. Terén je tady (na západní straně) také členitý, čili výhodný pro obránce; nicméně se zdá, že Rusům se přece jenom daří postupovat vpřed, i když jen značně pomalu.
Ještě doplněk k těm usmrceným ruským generálům: to by mohlo být znamení, že jsou přece jenom reálné zprávy o tom, že Putin propustil (či dokonce nechal dát do domácího vězení) několik vedoucích generálů. Ti ostatní jsou teď zřejmě pod velkým tlakem, aby za každou cenu splnili Putinova operační zadání. A když vidí že jejich frontové jednotky toho nejsou schopny, či vůbec projevují minimální snahu vydávat se do nebezpečí přímého boje, pak ti generálové zřejmě vidí nutnost dostavit se přímo k těmto frontovým oddílům, aby "zjednali pořádek". Tím se pak ovšem vystavují nebezpečí, že budou sami zasaženi.