Muž, který si v Guantánamu nechal říkat Mister X, nosil při mučení kuklu a reflexní sluneční brýle. Mučený neměl spatřit jeho obličej. Dnes, o sedmnáct let později, stojí Mister X v garáži kdesi v Americe, u hrnčířského kruhu.

Muž s pleší a prošedivělými vousy, s tetováním na zátylku. Rukama, velkýma a silnýma, dává tvar šedohnědé hroudě jílu. Už teď je patrné, že hrneček se příliš nevyvede. Říká, že tak se to má s jeho uměním, táhne ho to spíš k ošklivým věcem.

Mister X dlouho zvažoval, zda přijmout novináře a mluvit o tom, co se tehdy událo. Bylo by to poprvé, kdy by se mučitel z Guantánama veřejně vyjádřil ke svým činům.

Setkání v říjnu 2020 předcházela spousta emailů. Teď jsme konečně u něj. Máme už za sebou několikahodinový rozhovor, v němž nám Mister X vyprávěl o své hrůzné práci.

Řekli jsme mu, že by si ním rád popovídal také muž, kterého tehdy trýznil. Mister X odpověděl, že na jednu stranu po takovém rozhovoru už sedmnáct let touží, na druhou stranu se ho už sedmnáct let děsí. Poprosil nás o půl hodiny na rozmyšlenou. Při točení keramiky se mu dobře přemýšlí.

Muž, který by s ním rád mluvil, se jmenuje Mohamedou Ould Slahi a v létě roku 2003 byl považován za nejdůležitějšího zajatce v táboře Guantánamo Bay. Z téměř osmi set vězňů nebyl podle všech dostupných informací nikdo mučen tak strašně jako on.

Některé události určí vaše další směřování. Přestože z pohledu celého života netrvají tak dlouho, v tomto případě necelých osm týdnů, udeří silou, která za vším dřívějším zaklapne dveře zapomnění a vše následující stáhne do svého víru.

Tehdy, v létě roku 2003, bylo Mistru X asi pětatřicet a v americké armádě vedl výslechy. Patřil k takzvanému Special Projects Team, týmu pro speciální projekty, jehož úkolem bylo zlomit Slahiho.

Vězeň do té doby zatvrzele mlčel, tajné služby ale byly přesvědčené, že zatajuje důležité informace. Možná dokonce i takové, který by mohly zabránit dalšímu velkému útoku nebo vést k dopadení Usámy bin Ládina, tenkrát nejhledanějšího teroristy světa. Vůdce al-Káidy, hlavního strůjce útoků z 11. září 2001.

Tým měl za úkol zvítězit nad zlem. Aby toho dosáhl, odpověděl jiným druhem zla.

Mister X mučil vždy v noci. Každou další noc, kdy trvalo Slahiho mlčení, na něm zkoušel nové ukrutnosti. Říká, že mučení je koneckonců kreativní proces.

Nasloucháte-li Mistru X, když líčí, co dělal, můžete až lapat po dechu a někdy to vypadá, že se to při vyprávění děje i Mistrovi X. Pak potřese hlavou. Zmlkne. Prohrábne si vousy. Zatlačí slzy. A řekne: „Člověče, sám tomu nemůžu uvěřit.“

Ze způsobu jeho vyprávění to působí, jako by se to stalo nedávno. A pro něj to skutečně ještě neskončilo. Mister X říká, že neuplyne den, aby o Slahim nepřemýšlel nebo aby ho Slahi nestrašil ve snech. Byl jeho životní případ, v nejhorším smyslu slova.

Existuje jedna chvíle, která se mu nejen vpálila do vzpomínek, ale také mu otrávila duši, říká Mister X. Oné noci přišel do výslechové místnosti, kde na židli, v oranžové kombinéze seděl drobný a vyhublý Slahi, připoutaný řetězem k oku v podlaze.

Mister X, mohutný a svalnatý, si zase vymyslel něco nového. Tentokrát dělal, že zuří. Divoce řval, vrhal židle po místnosti, bušil pěstí do zdi a metal Slahimu papíry do obličeje. Slahi se třásl po celém těle.

Mister X vysvětluje, že důvodem, proč na tu chvíli nemůže zapomenout, není to, že viděl ve Slahiho očích strach, ale to, jak si pohled na jeho strach vychutnával. Vidět třesoucího se Slahiho se podobalo orgasmu, říká.

xxx

Mohamedou Slahimu je dnes padesát. V prosinci 2020, dva měsíce po naší návštěvě u Mistra X, stojí na pláži u Atlantického oceánu. Před ním se vlny lámou o mauritánské pobřeží, nedaleko začínají nekonečné dálky Sahary.

Slahi má na sobě mauritánský oděv a turban, obojí zářivě modré jako nebe nad ním. Očima staženýma do škvírek hledí na moře a říká, že kdyby teď roztáhl plachty a držel západní kurz, dorazil by tam, kde ho čtrnáct let drželi, na jihovýchodní cíp Kuby.

Slahi je pět let na svobodě. Ale ani on, stejně jako Mister X, nedokáže čas strávený v Guantánamu nechat za sebou. Dnes opět žije v Nuakšottu, hlavním městě Mauritánie, na okraji pouště, v místě, odkud ho USA nechaly několik týdnů po 11. září 2001 unést.

Na rozdíl od té doby je dnes slavný. Oslovují ho na ulici, přes internet vystupuje na univerzitách a připojuje se k panelovým diskuzím všude po světě, aby pranýřoval porušování lidských práv Spojenými státy. Říká, že když večer zavře oči a usíná, zase někdy přichází muž s maskou.

Když ho jeden z autorů tohoto článku v roce 2017 navštívil poprvé, Slahi vyslovil přání — rád by našel své trýznitele. Tehdy už vydal knihu o čase stráveném v Guantánamu. V poslední větě pozval lidi, kteří ho mučili, aby si s ním vypili čaj: „Mé dveře jsou otevřené.“

Během prvního setkání i teď, v prosinci 2020, říká, že při mučení v Guantánamu cítil hlavně jedno, nenávist. Neustále si představoval, jaké strašné způsoby smrti by Mistru X přichystal. Jemu, jeho rodině i všem, kdo pro něj něco znamenají.

Pak ale o samotě v cele, během přemýšlení, modliteb, psaní pochopil, že pomsta není řešení. Proto se rozhodl, že zkusí něco jiného. Odpuštění.

V tichu cely se přinutil k myšlence, že tenhle mohutný, silný muž, Mister X, je ve skutečnosti malé, slabé dítě. Dítě, které Mohamedou Slahi pohladí po hlavě a řekne mu: „Prováděl jsi hrozné věci, ale odpouštím ti.“

Vlastní převýchova trvala několik let. Ale jednou, to stále ještě seděl v cele v Guantánamu, se mu podařilo přesvědčit se o správnosti své myšlenky a skutečně pocítil potřebu odpustit.

Když Slahi vyřkl přání setkat se s Mistrem X, prohlásil, že si od toho slibuje nalezení klidu pro svou stále ještě rozervanou duši. Když to půjde dobře, bude moct nahradit staré, bolestné vzpomínky novými, dobrými.

Tak začalo naše hledání Mistra X.

xxx

Jak si představit muže, který mučí? V amerických spisech, například ve vyšetřovací zprávě Senátu, je uvedeno, co Mister X dělal. Je to líčení nejsurovějšího psychického a někdy i fyzického násilí.

Při skutečném setkání se stane zvláštní věc. Představa, která vám při čtení všech těch zpráv vznikla v hlavě, neodpovídá tomu, kdo sedí před vámi.

Víme s jistotou, že se jedná o Mistra X. Jeho někdejší kolegové nám jeho identitu potvrdili. Ale Mister X, kterého poznáváme, je… citlivý milovník umění. Vzdělaný člověk se zájmem o historii. Vezmeme-li to kolem a kolem, působí jako celkem milý chlapík. Po několika společně strávených dnech se nelze ubránit dojmu, že je to i docela empatický člověk.

Mister X vypráví, že někdy zve bezdomovce do restaurace, že někdy brečí u televize, když vidí záběry z živelných katastrof. Právě díky své schopnosti empatie byl tak dobrý při výsleších, jako mučitel, říká o sobě.

Musíte se do druhého vcítit. Co mu způsobí ještě větší bolest? Co by ho mohlo ještě víc znejistit? Kde je jeho slabé místo? V důsledku své empatie se ale také z toho, co tehdy prováděl, zhroutil.

Krátce poté, co Mister X v zimě roku 2003 Guantánamo opustil, začal pít. Výjimkou nebyly tři lahve červeného za večer.

Stále více času trávil v posteli, mluvil pořád míň se ženou a dětmi. Opustil ho spánek. Pohrával si s myšlenkou na sebevraždu. Lékař u něj diagnostikoval těžkou posttraumatickou stresovou poruchu. Mučitel si přivodil trauma, které bychom očekávali spíš u jeho obětí.

O psychických útrapách obětí mučení vyšlo nepřeberně studií. Váleční uprchlíci ze Sýrie, utečenci trýznění v libyjských táborech, ujgurští vězni v Číně — u těchto lidí se množí deprese, závislosti, potíže se soustředěním, problémy se spánkem a myšlenky na sebevraždu.

Těmito symptomy trpěl i Mister X.

V otřeseném Mistru X lze vidět zosobnění traumatu, které od 11. září 2001 zachvátilo celé Spojené státy. Po otřesné události země zradila přesně ty západní hodnoty, které chtěla v boji s terorismem hájit. Principy právního státu. Spravedlnost. Demokracii.

A od onoho zásadního prožitku zemi víc nežli kdykoli dříve pustoší všudypřítomné násilí páchané zlomenými lidmi. Střelci na školách a v ulicích, útoky, zločiny z nenávisti. Možná trpí jakýmsi posttraumatickým syndromem celé Spojené státy?

Už sedmnáct let se snaží odčinit vinu, kterou se obtěžkal, říká Mister X. Bral léky, docházel na terapie a hledal si novou práci. Už sedmnáct let se snaží napravit svou chybu.

Některé věci mu pomohly. Trochu. Ale ne doopravdy. Možná proto, že ve skrytu duše všechny ty roky věděl, že musí nutně udělat jednu věc, aby se dal zase do pořádku: „Patřilo by se říct Slahimu do očí, že lituju toho, co jsem mu provedl. Že to bylo špatně.“

Z tohoto pohledu je Slahiho nabídka k rozhovoru, kterou mu tlumočíme, jako dárek shůry. Možnost udělat za vším tlustou čáru. Mistra X ale sužuje jedna myšlenka, která mu ztěžuje nabídku přijmout.

Mister X pořád ještě považuje Mohamedoua Slahiho za teroristu. A to za jednoho z nejgeniálnějších v novodobých dějinách. Za pachatele s charismatem. Manipulátora. Nadaného komunikátora, který už tehdy ovládal čtyři jazyky, arabštinu, francouzštinu, němčinu a angličtinu, a v Guantánamu se přiučil ještě pátý, španělštinu.

O Slahim Mister X říká, že je to asi nejchytřejší člověk, kterého kdy potkal. Tak chytrý, že dokázal vodit vyslýchající za nos, stejně jako se mu teď daří přesvědčovat miliony lidí na světě, že je nevinný.

Mister X tvrdí, že psychiku toho člověka zná líp než psychiku své ženy. Celé týdny nedělal nic jiného, než se do toho muže vciťoval, a jedno je podle něj jasné: Slahi je brilantní lhář.

xxx

V roce 2010 přichází rozsudek amerického federálního soudu, že Slahi musí být propuštěn na svobodu, protože údajné důkazy americké vlády proti němu vůbec žádné důkazy nejsou. Vláda se odvolává.

Roku 2015 vychází kniha, kterou Slahi sepsal ve věznici: Deník z Guantánama. Z velké části je začerněná, ale předává jasné poselství: USA mučily nevinného. Z knihy se stává bestseller.

V roce 2016 se Slahi dostává na svobodu, po čtrnácti letech, během nichž nebyl ani obžalován. V Mauritánii ho vítají jako hrdinu.

Roku 2019 přichází oznámení, že Deník z Guantánama se bude natáčet. Hrát v něm budou Jodie Fosterová a Benedict Cumberbatch, režii povede Oscarem ověnčený Kevin Macdonald.

V roce 2020 je na internetových stránkách The Guardian zveřejněn trailer dokumentárního filmu, v němž jeden ze Slahiho dozorců cestuje do Mauritánie a z někdejších nepřátel se stanou přátelé.

Přátelé na oko, říká Mister X. Slahiho řečem o odpuštění nevěří ani za mák.

Filmové scény — procházku v saharském písku či jak dozorci se smíchem pomáhá do mauritánského oděvu — zahrál Slahi vážně mistrovsky. Velkoryse odpouštějící Slahi, čestný David, který se pozvedá nad prohnilého Goliáše — příběh hrdiny.

Proto se Mister X tak dlouho zdráhá. Obává se, že by Slahi mohl využít pro své divadlo i jeho. Mohl by ukázat celému světu: pohleďte, omluvil se mi nejen bezvýznamný dozorce, ale i můj mučitel, i jemu odpouštím! Slahi by vyrostl v ještě většího hrdinu.

Převáží touha Mistra X stanout před svou obětí nad obavou, že bude využit?

Mister X vykroužil malý, ošklivý hrneček. Teď musí vyschnout. Dává ho stranou, otírá si ruce do hadru a dívá se vážně. Dlouho mlčí a pak říká: „Jdu do toho. Ach, bože.“