Zelení volí nové vedení. Využije předvolební pohyby na politické scéně?
Jaromír BaxaPro nové vedení Strany zelených, které si její členové v sobotu zvolí, se otevírá prostor při hledání politických partnerů, s nimiž mohou lépe čelit vzestupu konzervativně-populistických sil.
Po čtyři a půl roku dlouhém spolupředsednictví Magdaleny Davis a Michala Berga, které skončilo neúspěchem v evropských a krajských volbách, se do vedení Zelených dostanou nové tváře. Na spolupředsedkyni kandiduje Gabriela Svárovská, dříve novinářka, diplomatka a poradkyně senátora, která se celoživotně věnuje problematice lidských práv a zahraniční a transformační politice. Pracovala v kanceláři Václava Havla, založila organizaci Prague Civil Society Centre a členkou Zelených je od loňského jara.
O mužskou spolupředsednickou funkci se utkají Tomáš Mígl, jenž neúspěšně vyzval Michala Berga již na sjezdu v lednu. Přichází s vizitkou člověka, který znovuobnovil mládežnickou organizaci Mladí zelení, a je aktivní v členské organizaci v Příbrami, kde je také v kontrolním výboru města.
Jeho soupeřem je Matěj Pomahač, který se profesně věnuje poradenství pro modernizaci v zemědělství. Přes původně humanitní vzdělání tak představuje trochu jiný profil, než si lidé zpravidla se Zelenými spojují: spojený s venkovem, krajinou a každodenní prací v relativně konzervativním prostředí českého zemědělství.
O pozice v předsednictvu se dále ucházejí lidé zpravidla se zkušeností v komunální či krajské politice jako radní Prahy 6 Petr Palacký, mladoboleslavská zastupitelka Jana Krumpholcová, radní Prahy 11 Michal Veselský nebo zastupitel Brna-Bystrce a předseda jihomoravských Zelených Matouš Vencálek. Doplňují je dvojice současných členů předsednictva Vít Masare a Anna Junková, bývalý zastupitel z Olomouce Pavel Bednařík a právnička Olga Ulrichová.
Výčet nových i staronových jmen ukazuje, že přes zklamání, které vyvrcholilo zejména slabým výsledkem v evropských volbách, je u Zelených stále dostatek vnitřní energie a pracovitých lidí s odbornými zkušenostmi. A neměli bychom zapomínat i na schopnost přitahovat k zelené politice osobnosti občanského života, jako se to povedlo na kandidátku do letošních voleb do Evropského parlamentu — ať šlo o Johannu Nejedlovou z organizace Konsent nebo architekta a urbanistu Osamu Okamuru.