S Kühnlem o Vrběticích: Reakce musí být tvrdá. Ve hře je naše státnost
Jan GruberS diplomatem a bývalým politikem Karlem Kühnlem jsme hovořili o vrbětické kauze. Jak číst kroky České republiky vůči Rusku? Co fakticky znamená poškození vztahů mezi oběma zeměmi? A může odveta ruské strany poškodit české hospodářské zájmy?
Výbuchy dvou muničních skladů ve Vrběticích před šesti lety byly podle zjištění českých bezpečnostních složek dílem ruských tajných služeb. O jak významnou událost se z mezinárodního hlediska jedná?
Velmi významnou, a to i z národního a mezinárodního hlediska. Jde o událost mimořádnou a zcela nestandardní, která vyžadovala reakci, k níž Česká republika přistoupila.
Jak událost popsat? Lze pro ni v řeči mezinárodních vztahů najít vhodný pojem nebo sousloví?
Označení může být celá řada. Záleží na tom, jaký signál chce ta která diplomacie vyslat. Zda chce být přímá, nebo nepřímá. Tak či onak jde o zcela nepřijatelný akt, jenž nemůže zůstat bez následků.
Po čtyři roky byl českým velvyslancem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a téměř pět let pracoval na stejné pozici i v Chorvatsku. Naposledy v diplomatických službách působil v Rusku, kde zastával pozici generálního konzula v Petrohradě. Své ruské angažmá ukončil v roce 2019.
Jde-li o mimořádnou událost, jak silným gestem bylo vyhoštění osmnácti pracovníků ambasády Ruské federace v Praze, k němuž Česká republika přistoupila? Lze ho s něčím srovnat?
Bylo to velmi silné gesto. V historii naší diplomacie naprosto ojedinělé. Mám pocit, že k vyhoštění podobného rozsahu naše země sáhla naposledy na počátku padesátých let, kdy komunistické Československo vykázalo velké množství amerických diplomatů. Ale to je sedmdesát let. Od té doby se nic podobného nestalo.
Ruská strana v reakci vypověděla hned dvacet českých diplomatů z Moskvy. Je obvyklé, aby se v obdobných případech nedodržovala jistá přiměřenost?
Pro takové kroky žádná pravidla nejsou. Skutečností ovšem je, že Rusko doposud postupovalo přísně recipročně. To, že vyhostilo dva zaměstnance naší ambasády navíc a poskytlo jim pouhých čtyřiadvacet hodin na vycestování ze země, zatímco jeho diplomaté dostali lhůtu dvou dnů, ukazuje, že jsme trefili živý nerv.
A dále z ruské reakce můžeme vyčíst značné rozhořčení, že jsme si něco takového vůbec dovolili. Rusko je tvrdá opatření připraveno akceptovat od sobě rovných, ale Českou republiku za sobě rovného nepovažuje. Vyhoštění osmnácti diplomatů pochopilo jako obrovskou troufalost, proto zareagovalo tvrdě. Teď jsme na řadě my.
Je Česká republika skutečně na řadě? Musí reagovat?
Neříkám, že musíme reagovat, ale jsme na řadě. Rusko podniklo něco navíc. A je na nás, zda dorovnáme, nebo nedorovnáme. V obou případech půjde o signál.