Neveselý podzim německé Levice a české levice
Jiří MálekPád nejdůslednější německé levicové strany Die Linke pod hranici pěti procent vybízí k porovnávání s českými zeměmi. Podobnosti se najdou, ale rozdílů je více: v Německu levici volí hlavně mladí, je stranou migrantů a sílí v metropolích.
Ani česká ani německá levice nebude mít na tento podzim dobré vzpomínky. Zdánlivě podobné strany Die Linke a KSČM, které toho mají ve skutečnosti společného jen pramálo, nyní nesporně spojuje tristní volební výsledek. Obě strany spadly pod hranici, která umožňuje nadále působit v parlamentu.
V případě Die Linke hořkost přece jen tlumí fakt, že německé legislativní specifikum jim umožnilo utéci hrobníkovi z lopaty. Tři parlamentní křesla, která získali takzvanou přímou volbou zachránilo dalších třicet poslanců.
Těsně před německými volbami nicméně prakticky nikdo nepředpokládal, že by Die Linke mohla propadnout pod pět procent. „Pesimistické“ předpovědi hovořily o výsledku někde těsně pod šesti procenty. Také všechny relevantní předvolební průzkumy uváděly výsledky nad pěti procenty, ač jejich trend před volbami byl sestupný. Jen v jednom případě se objevila předpověď 4,5 %.
Pro připomenutí, většina průzkumů volební neúspěch KSČM a ČSSD naznačovala. Pro německou levici to byl ovšem šok — první hodnocení hovořila přímo o „katastrofě“. Na stole ale stále leží otázka: Proč se to stalo? A jsou německé a české příčiny obdobné, nebo jsou obdobné výsledky jen shodou náhod?
Levici paradoxně uškodila vyšší volební účast
Zdá se, že to tak náhodné ani v českém ani německém případě nebylo. Oboje volby měly vyšší účast, jež vedla k relativnímu oslabení levice. U nás šlo o mobilizaci „proti Babišovi“, v Německu se sociálním demokratům podařilo zmobilizovat veřejnost a své voliče a tím odčerpat i část voličů Die Linke. V České republice ukazují analýzy, že od KSČM i ČSSD odešla až polovina minulých voličů k ANO.
V Německu „rozdávala“ Die Linke hlasy sociální demokracii — SPD (640 tisíc voličů z minulé volby) a Zeleným (480 tisíc) a což je alarmující, „nevoličům“ (320 tisíc). Tato ztráta přesunem k „nevoličům“ byla ze všech stran největší. AfD takto „ztratila“ 180 tisíc hlasů, CDU/CSU 50 tisíc hlasů, zatímco všichni ostatní hlasy od „nevoličů“ získávali.
Parlamentní přežití tradiční levice — KSČM a ČSSD — u nás záviselo na hlasech starší, střední a seniorní generace. Voliči v kategorii osmnáct a třiačtyřicet let věku dali ČSSD tři procenta, KSČM jen jedno procento. Hlasy sbíraly zejména v generaci nad pětašedesát let, u ČSSD se jednalo o sedm procent a KSČM dokonce osm procent hlasů.
V Německu skupina osmnáct až čtyřiadvacet let přinesla Die Linke osm procent hlasů, a pak už to postupně klesá ke čtyřem procentům u věku 45-59 let i nad šedesát let. Pro Die Linke jde tedy zjevně o perspektivnější situaci, než je situace zdejších levicových stran, především KSČM.
Další dvě české strany řazené k levici získaly zanedbatelný počet hlasů, Zelení — 0,99 % a Levice 0,05 %. V Německu je zajímavá situace u SPD a u Zelených. U mladé a střední generace vždy vedou Zelení, teprve v kategorii nad pětatřicet let se u voličů do čela dostává SPD s maximem ve skupině 60+, kde se těší podpoře nad čtyřiatřicet procent (zde CDU/CSU 33 %, Zelení 9 %).
Napřed přidejme k informacím uvedeným v článku ještě několik dalších statistických údajů. Především je nutno asi poněkud zrelativizovat určitý optimismus ve prospěch německé Die Linke vztahující se na fakt, že pro ni hlasovalo relativně dost mladých voličů. Je nutno si uvědomit, že mladí voliči se vyznačují nadprůměrnou mírou radikálních názorů, a je nutno očekávat že mnozí z nich postupem let "vychladnou". - Pro srovnání: jestliže Die Linke měla podíl voličů v nejmladší voličské skupině 8 %, pak pravicová AfD měla podíl 7 % - čili téměř stejný. https://www.tagesschau.de/wahl/archiv/2021-09-26-BT-DE/umfrage-alter.shtml
Pokud bychom nicméně vycházeli z toho, že v zásadě mladí voliči zůstanou věrni své straně, pak naprosto nejrůžovější vyhlídky do budoucnosti (i přes svůj momentální určitý neúspěch) mají němečtí Zelení - kteří nejen vedou v oblíbenosti u prvovoličů, ale tato jejich priorita se posouvá už i do středních věkových skupin.
Na druhém místě v této příznivé věkové struktuře je poněkud překvapivě jinak nepříliš silná liberální FDP; zřejmě se s ní identifikují příslušníci mladé dynamické podnikatelské generace. Tedy vyznavači opačných životních hodnot nežli u mladých Zelených.
Ještě určitou šanci ve věkové struktuře německých voličů by mohla mít i sociální demokracie; zatímco dlouho dominantní CDU by se při tomto pohledu musela zdát být odsouzena k nevyhnutelnému zániku - ta má svou oporu už téměř výhradně jenom u starších ročníků.
V každém případě se zdá, že už v dohledné době by na německé politické krajině mohlo dojít k velmi citelným posunům; a jestliže doposud se otázka politické moci rozhodovala klasicky mezi CDU/CSU na straně jedné a SPD na straně druhé, pak v budoucnu by je mohl nahradit pár Zelení - FDP.
--------------------------------------
Co se pak německé Die Linke týče, tady je docela zajímavé podívat se blíže na motivy jejich voličů - a na to, co si o ní němečtí voliči myslí: https://www.tagesschau.de/wahl/archiv/2021-09-26-BT-DE/umfrage-linke.shtml
Nijak nepřekvapí, že voliči strany Die Linke v ní spatřují především bojovnici za sociální jistoty (39 %); poněkud překvapí i dost vysoké procento ekologické tématiky (32 %).
Nemálo výmluvné jsou ale názory (všech) německých voličů na obraz, který poskytuje tato radikálně levicová strana:
- nemají už žádné přesvědčivé vůdčí osobnosti (70%)
- jejich představy jsou nerealistické a neufinancovatelné (62 %)
- nejvíce se pokouší o sociální vyrovnání (41 %)
-nejvíce zastupuje zájmy východních Němců (28 %)
- jenom s ní ve vládě se bude opravdu něco dělat pro ty nejchudší.
Celkem vzato tedy obraz strany Die Linke u německé veřejnosti je takový, že ona se sice snaží o sociální spravedlnost, že se stará o chudé - ale že nicméně působí obecně mdlým dojmem, její politické respektive sociální koncepty jsou nepřesvědčivé, a především nevěrohodné - nedá se věřit tomu, že by bylo možno je finančně zajistit.
Die Linke tedy trpí tím, že její politická agenda je příliš úzká, fakticky může bodovat jenom v sociální oblasti. A i to jenom velice omezeně, protože se její sociální programy v očích voličů značně míjejí s realitou.
Za těchto okolností (a to i s pohledem na výsledky českých voleb) se nevyhnutelně staví otázka: jakou šanci má v současné době ještě radikální levice? Respektive: má vůbec nějakou reálnou šanci do budoucna?
Její tradiční sociální základna - průmyslový proletariát - za posledního půl století roztála rychleji nežli alpské ledovce, z nějakých 70 procent populace na zhruba 15 procent. A ani toto "zbytkové" dělnictvo v žádném případě není nijakým zapáleným vyznavačem radikální levicovosti, neřkuli revoluce.
Zopakujme ještě jednou, v čem je zřejmě vidět hlavní příčinu propadu radikální levice: příliš se spolehla na nosnost ryze sociální agendy, a víceméně naprosto ztratila schopnost nějakými novými, poutavými tématy oslovit i jiné části společnosti nežli ty, které jsou akutně prekarizované.
Nebo jinak řečeno: radikální levice současnosti může určitým způsobem oslovit už jenom prekarizované segmenty společnosti; ale ztratila schopnost něčím oslovit "obyčejného" člověka. A to opravdu neskýtá nijak nadějné vyhlídky do budoucnosti.
Trochu to drhne -- jestliže autor uvádí Zelené jako "stranu počítanou k levici", pak lze sotva říci, že je Praha pro levici výrazně nepříznivý terén.
Ta čísla, podle kterých KSČM a ČSSD dopadla lépe u lidí se základním vzděláním, jsou uváděna hned dvakrát mimo souvislost: za 1) Lidé bez maturity se v České republice nijak nekryjí s množinou "pracujících" ani kdybychom to slovo přeložili jako "dělnící". 2) To vyšší procento je zcela závislé na určujícím věku voličů obou stran, lidé se základním vzděláním prostě mezi nejstaršími seniorskými kohortami převažují.
Dokud nezačne levice nalevo od sociální demokracie myslet v kontextu sociální struktury západních zemí 21. století, bude k ničemu. Nemluvě o tom, že obě strany, jejichž prohru Málek v ČR podrobněji zmiňuje, nejsou už dávno levicové.
Pane Profante, to že jsou některé údaje v textu uváděny "mimo souvislost", by mohlo být zapříčiněno tím, že - jak mi mezitím soukromě sdělil autor článku - jeho původní text byl redakcí dost významně zkrácen. (Nechce se mi teď pročítat celý originální text, abych to jednotlivě zkontroloval.)
Ano, je fakt že příklon k (tradičním) levicovým stranám ve skupinách populace s nižším stupněm dosaženého vzdělání koresponduje s výší věkové kategorie; nicméně zůstává nesporným faktem, že tradiční levice má u vysokoškolsky vzdělané populace jen velmi malou rezonanci (na rozdíl od levice liberální).
"Dokud nezačne levice nalevo od sociální demokracie myslet v kontextu sociální struktury západních zemí 21. století, bude k ničemu" - tuto Vaši větu ovšem mohu plně podepsat, to je fakticky přesně to co já znovu a znovu předhazuji současné levici - ať té tradiční nebo té radikální (která je ovšem ve své radikálnosti fakticky taktéž tradiční, ne-li vysloveně konvenční). Zkrátka: mnozí na levici stále ještě věří tomu, že žijeme pořád ještě v 19. století, kdy postačí postavit se na stranu (manuálně) pracujících, a že tím už je splněno.
Ovšem: já bych neřekl že by postačilo zohlednit pouze sociální struktury moderní společnosti; stejně tak je nutno zohlednit její proměny mentální respektive hodnotové.
Dnes už naprosto nepostačí spolehnout se pouze na sociální agendu; je nutno znovu (respektive teprve teď!) najít cestu k samotnému člověku. K jeho přirozené snaze po jeho čistě osobním uplatnění, o zhumanizování jeho životního prostoru. Tedy v zásadě o to, co Marx myslel pod formulací o "plném rozvoji všech lidských možností a potenciálů".
Současnému člověku je nutno znovu ukázat (a především dokázat), jak je jeho bytostná lidskost limitována, degradována životem v systému kapitalismu; a teprve poté je tohoto člověka možno získat pro nějaké aktivity směřující k žádoucím změnám.