Nová německá vláda bude mít z části svázané ruce. Kvůli FDP
Kateřina SmejkalováV nastupující koalici SPD, FDP a Zelených by měla mít titulárně převahu levice. V programu je ale nejsilněji znát otisk liberálů. Naopak Zelení dopadli tak, jako by ochrana klimatu nebyla společným cílem, ale jejich specifickou agendou.
Nastupující vláda takzvané semaforové koalice slibuje v Německu rozsáhlou transformaci. Její program zastřešuje přímo motto „Odvážit se k většímu pokroku“ — odkaz ke slavné proklamaci sociálně demokratického kancléře Willyho Brandta, který se stal v rámci obecného společenského uvolnění a zpochybňování tradičních autorit v 60. letech hybnou silou odvahy k větší demokracii.
Podíváme-li se však na schválený program detailněji, a vezmeme-li v potaz současnou situaci v zemi, snadno nabudeme dojmu, že z hlediska sociální spravedlnosti o žádnou příliš pokrokovou vládu nepůjde. Příčinou je zde úspěšné vyjednávání nejmenší z koaličních stran — liberální FDP. Právě ta si vydobyla v koalici tři zásadní páky k usměrňování vládnutí:
- slib reaktivace dluhové brzdy v roce 2023,
- garanci nezavádění nových daní a nezvyšování současných,
- kontrolu nad ministerstvem financí.
Proč se tak stalo? Po volbách se nabízelo hned několik koalic, některé vedené přímo pravicí. FDP — straně kulturně liberální a ekonomicky neoliberální, jejímiž typickými voliči jsou podnikatelé a vyšší střední třída jako lékaři či právníci — se v tomto kontextu podařilo udržet si pozici toho, s kým semaforový projekt stojí a padá. FDP navíc již jednou, konkrétně po posledních volbách v roce 2017, koaliční jednání torpédovala, když nedostala, co chtěla. Také to letos jistě zapůsobilo.
Nyní se tedy této straně podařilo vtisknout celému vládnímu programu vlastní ideologický rámec. To s sebou nese — mimo jiné — i řadu konkrétních důsledků.
Konkrétní důsledky dluhové brzdy
Slib reaktivace dluhové brzdy se zdá ze tří uvedených bodů vážný nejméně. Jak naznačují informace z kuloárů a už i oficiální debata, bude se místy zřejmě elegantně obcházet, aby se vlk nažral a koza zůstala celá — mluví se například o zvyšování rozpočtů veřejných institucí nebo (polo-)státních firem, jejichž hospodaření se formálně nezahrnuje do státního rozpočtu, jako je státní investiční a rozvojová banka KfW nebo Německé dráhy; o založení stejně koncipovaného Klimatického fondu či maximálním využití dobíhající pauzy z uplatňování dluhové brzdy kvůli pandemii.
Přesto je jasné, že nezadlužování bude jedním z centrálních principů nastupující vlády. Na jeho dodržování bude navíc dohlížet ve funkci ministra financí přímo předseda FDP Christian Lindner.
Hmmm... Nevím z jakých zdrojů Kateřina Smejkalová čerpá své údaje a hodnocení, ale podle toho co jsem o dané věci četl já (Süddeutsche Zeitung) by se muselo soudit, že trend jde spíše opačným směrem.
Napřed k tomu jestli FDP vládní koalici "převálcovala": v prvé řadě je nutno připomenout, že FDP je strana liberální - a tedy strana protržní, to jest prosperující ekonomika je pro ni vrcholnou prioritou. Za těchto okolností by pro ni bylo naprosto nepřijatelné (a naprosto by tím zradila svou voličskou základnu), kdyby souhlasila se zvýšením daní pro korporace, tedy pro produkční sféru. - Na straně druhé je ale stejně tak faktem, že FDP neuspěla se svým přáním snížení (!) daní; takže výsledek je daleko spíše vzájemným kompromisem, nežli nějakým "válcováním" ze strany FDP.
Ostatně co se státního zadlužení týče: proti názoru jednoho ekonoma (byť i nositele Nobelovy ceny), že vyrovnaný státní rozpočet je v moderní ekonomice přežitkem, by bylo dozajista možno postavit názory celé řady jiných ekonomů (a dost možná taktéž držitelů Nobelových cen), že vyrovnaný státní rozpočet je stále ještě alfou a omegou zdravé ekonomiky.
Já osobně nikdy nejsem schopen pochopit logiku levicových stran, které své sociální programy chtějí financovat na dluh. To opravdu nemají alespoň tolik představivosti, aby si dokázaly uvědomit, že za pár let bude nutno všechny tyto dluhy zase splatit - a to ještě s úroky!?... Jestliže se tedy současným nemajetným přidá (na dluh) více, pak O TO MÉNĚ bude možno poskytnout těmto prekarizovaným v budoucnosti, kdy se bude muset ze státního rozpočtu splácet jak tento dluh, tak i úroky z něj. Tyto levicové politické strany se tady chovají jako nezodpovězený konzument, který si na dluh pořizuje další a další nákupy, a přitom upadá do stále hlubší dluhové pasti.
--------------------------------------
K hlavnímu tématu: podle podání Kateřiny Smejkalové nová vláda prý nijak nezlepší situaci nižších příjmových vrstev, právě proto že nesmí zvýšit daně. Ovšem - na straně druhé tato vláda právě pro tyto nízkopříjmové vrstvy chystá celou řadu ulehčení, především rodiny s dětmi budou profitovat z vyšších daňových základů a dalších opatření. A děti z chudších rodin dostanou poprvé svůj vlastní samostatný "Hartz IV", to znamená že budou mít svůj vlastní finanční či existenční základ respektive příjem.
Ještě něco k oněm doporučeným investicím: tady je nutno zohlednit, jaké obrovské částky už německý stát vydal v souvislosti s covidovou krizí. A ani natolik solidní státní rozpočet jaký má Německo není možno zatěžovat donekonečna dalšími a dalšími výdaji.
Celkově vzato je možno říci, že vládní program nové koalice je celkem vzato rozumným kompromisem mezi snahou podpořit nízkopříjmové skupiny obyvatelstva na straně jedné, a mezi potřebou funkční a zdravé ekonomické základny na straně druhé.